Jak Fidli a Du odhalili tajemství podivného zvuku
Venku to už ve velkém vonělo jarem. Slunce svítilo jako o život a jeho paprsky hladily všechno, na co dosáhly. Snad nebylo člověka a ani příšerky, které by to netáhlo ven.
Fidli a Du přespali u svých nových kamarádů – Anetky a Matyáše, a protože ti ještě spali, potichu se vykradli ven. Čichali vůni svěžího rána, máčeli si tlapky v ranní rose a nastavovali tvář sluníčku.
Přemýšleli, jestli se vydají na procházku anebo jen prozkoumají louku v okolí domku, kde přespali.
Vyrazili po vyšlapané cestičce, která vedla kolem dalších domů, které se v okolí tyčily jak vzrostlé houby po dešti. Lidé už vstávali, některé prozradilo cinkání příborů díky pootevřeným oknům, když si dopřávali snídani. Fidli a Du si to štrádovali dál a dál, občas se zastavili, aby něco prozkoumali. Zrovna se Fidli zvedal, když v tom se to stalo. Du si řekl, že by si mohl dát ranní rozcvičku a začal běhat okolo domku, který už byl celý pohlcený slunečními paprsky. Fidlimu se moc cvičit nechtělo a tak jen zavřel oči a poslouchal, co za různé zvuky uslyší. Tu někdo otevíral okno, jehož panty naříkaly stářím, tam bylo slyšet v dálce projet auto, jinde zase zpíval ranní písničku ptáček, když v tom se to stalo.Vydají se na procházku
Prozkoumají okolí
„BzzZzZzzZzZzZZuuuuumm!“ ozvalo se Fidlimu přímo za uchem. Prudce se otočil, ale tam kde nic, tu nic. Fidli překvapeně stál a koukal. Po chvilce uslyšel něco podobného, ale kdesi v dáli. Takové lehké, slaboučké „Bzzzzz, bzzzz, bzzzzz…“. Du, který byl zrovna zabraný do nějakého zkoumání, zpozoroval podivný a zahloubaný výraz na tváři Fidliho a vyrazil k němu.
„Fidli, co je? Co se tak tváříš?“ zeptal se Du.
„Du, slyšíš to? Takové bzz, bzz? Někde v dálce?“ řekl s neskrývaným napětím Fidli.
Du se zaposlouchal a po chvíli řekl: „No jó, něco takového slyším!“
„Co to může být?“ ptal se trochu rozhozený Fidli.
„To fakt nevím, Fidli, pojďme to prozkoumat!“
Jenže Fidli stál zaraženě na místě, jako by se z něj stala socha.
Šel opatrným krokem, lehce našlapoval, aby byl co nejvíc potichu. Co chvíli se zastavil, aby prozkoumal, odkud se ten záhadný zvuk nese. Obešel dům a zvuk zesiloval. A po chvilce obhlížení probouzející se zahrady to uviděl! „Fidliii, honem, pojď sem!“ zvolal Du. Fidli si řekl, že to asi teda nebude nebezpečné a vyrazil za Duem. Du šel napřed a držel Fidliho za tlapku, tak trochu ho tahal za sebou. Fidli byl dost nejistý, Du naopak cítil nadšení z něčeho nového a tak trochu tajemného. Když pomalu obcházeli dům, zvuk zesiloval. Postupně oba dva vykoukli zpoza rohu domu, jen oči jim trčely, aby konečně viděli, co dělá ten zvláštní zvuk.Du vyrazil sám
Du přemluvil Fidliho a šli spolu
Představte si děti, byl to čmelák! Velký skoro jako jedno cherry rajče. Dovedete si to představit? Bzučel ve velkém, lítal nízko u země a taky se stalo, že náhle někde přistál a na chvíli se jim ztratil, aby po chvilce zase za hlubokého bzučení vzlétl a přeletěl si jinam. Ale proč se choval tak podivně? Proč létal a usedal a létal a usedal?
Fidli a Du později zjistili, že to byla čmeláčí královna. Ty se takhle na jaře probudí z dlouhého spánku a vyráží hledat místo pro své nové hnízdo, kde se pak narodí spousta nových menších čmeláčků. A tam královna už zůstává a ven nevylétá. Fidli a Du se potom smáli tomu, jak se Fidli bál a říkal si, že příště zkusí být odvážnější.
Otázky pro Tebe:
- Víš o tom, že existují různé druhy čmeláků?
- Jaké zvíře bys Fidlimu a Duovi ukázal/a a proč?
- Myslíš, že mají nějaká zvířata na planetě Fidularis, odkud pochází Fidli a Du? Jestli ano, jak asi vypadají, co dělají za zvuky a jak se pohybují?
- Když budeš mít po ruce pastelky, nakresli úplně nový vymyšlený druh čmeláka
- A tdy najdeš ke stažení aktivitu, ve které potřebuje čmeláčí královna pomoct najít cestu do nového domečku. Pomůžeš jí?